|
| |
|
|
Pavel Nešleha: to see differently
Galerie výtvarného umění v Ostravě
Výstava malíře Pavla Nešlehy (1937–2003), výrazné osobnosti generace šedesátých let, poprvé v Galerii výtvarného umění v Ostravě zveřejňuje výběr z jeho rozsáhlé, tematicky bohaté tvorby. Představuje obrazy, kresby, pastely a digitální tisky vzniklé od osmdesátých let do roku 2003, a to se záměrem ukázat myšlenkovou hloubku umělcovy osobité reflexe přítomného světa. Společným znakem vybraných děl je spolu s principem zvětšených detailů fenomén světla. Jak dokládají obrazy Vývrat (1981), Pokus o cestu za K. H. Máchou (1982), Stopy (1983), pastely Tajemství znaků (1993–1994), Záznamy světla (2002–2003), kresby a pastely Oidipus (1992–1993), bylo to právě pojetí světla, které podnětně ovlivňovalo umělcovu imaginaci a vedlo ji k obnažování skrytého a podstatného. Výrazovou a ideovou bohatostí světla se Nešleha zabýval ve svém díle dlouho a systematicky. Napomáhaly mu tvárné možnosti iluzivní malby a poznatky romantiků posilující vztah k mohutnosti přírodního dění a k osudovosti lidského bytí. Na meditativním zhodnocení reality se podílelo i umělcovo fotografické vidění, jak poznáváme z digitálních tisků Via canis (1997), Přírodní struktury (2001) nebo z rozměrného objektu Živly (1999–2001) ozřejmujících šíři jeho obsáhlého, imaginativně působivého díla.
Fulltext:  PDF
|
|
|
Rudolf Sikora: The end of the world? An Eco-comics
Galerie výtvarného umění v Ostravě
Nejnovější výstava Rudolfa Sikory (1946, Žilina) je věnovaná ekologické problematice. Sikora ji koncipoval jako naléhavou výzvu všem, komu záleží na budoucnosti naší civilizace a planety, která se podle nejvýznamnějších vědeckých osobností světa dnes nachází v akutním stavu ekologického ohrožení a není daleko od sebezničení. Autor se už od počátku své tvorby na přelomu 60. a 70. let 20. století věnuje otázkám ekologie, později problematiku ekologie propojuje i s kosmologickými úvahami. Studiem materiálů Římského klubu a publikace Meze růstu (1972), jejíž samizdat získal z Polska, jako jeden z prvních i v širším mezinárodním kontextu pochopil aktuálnost a naléhavost řešení ekologické problematiky. Futurologické úvahy a ekologická varování se periodicky objevují v jeho dílech a jsou jedním z leitmotivů jeho tvorby. V současnosti pracuje s formátem takzvaných (eko)komiksů, které vášnivě a často i podvědomě kreslí. Zaplňuje je obrazovými i textovými graffiti, aby je následně prostřednictvím počítače mixoval a dotvořil. Autorskými poznámkami a texty nejednou vstupuje i do svých starších prací a komentuje současný znepokojivý stav naší civilizace. Patří k tvůrcům, kteří s totálním osobním nasazením berou na svá bedra kříž civilizačních a společenských problémů jedince i lidstva. A nepřestává pro ně hledat silné, i když ztemnělé a pochmurné, vizuální metafory. Své varující poselství zároveň příznačně doplňuje o radikální výzvy mocným. Sikorovo umělecké gesto je stále nabité nezkrotnou energií. Člověk pozemšťan v něm neustále pochybuje, nepřestává přemýšlet o smyslu (konci?) naší cesty... Sikora burcuje, nabádá uvažovat a konat všechny, kteří to dokážou. I proto je výstava komplexním ideovým a vizuálním gestem. Náš čas se neuvěřitelně zkrátil, ekologickou situaci dnes pociťujeme jako velké celoplanetární memento – vykřičník, který se nad naší civilizací vznáší, řekl. Rudolf Sikora nechce nechat nikoho lhostejným.
Fulltext: PDF
|
|
| |
|
| |
guest ::
